- Žádné nadcházející události
Zóny
Úvod
Solaris kontejnery, tzv. zóny je technologie, sloužící ke spuštění odděleného virtualizovaného systému na úrovni hostitelského. Nejedná se o plnohodnotnou virtualizaci, takže v zóně nemůžeme spustit jakýkoliv systém si zamaneme, ale pouze ty, které jsou podporované. V aktuální době je to pouze Solaris, ale existuje ještě projekt brandZ, který umožňuje virtualizaci Linuxu řady 2.4, anebo experimentální 2.6. Projektem brandZ bych se chtěl zabývat až v pokračování článku, takže dneska si ukážeme jen vytváření Solaris zón a resource poolu.
Alternativou k zónám jsou na BSD Jaily a na Linuxu například OpenVZ.
Smysl použití
Proč používat zóny a ne například plnohodnotně virtualizované systémy?
Především kvůli hardwarovým nárokům. Zóna neprochází celým bootovacím procesem, takže nenačítá vlastní kernel, ale používá ten z hostitelského systému. Přesto je od hostitelského systému oddělena, můžeme jí efektivně přidělit výpočetní výkon, paměť a swap pomocí resource poolů, nastavením capped-cpu a capped-memory, anebo použitím FSS (Fair Share Scheduler) přímo v zóně.
Zóny umožňují administrátorovi zajistit levné řešení se stejnou stabilitou a bezpečností jako při využití více fyzických serverů.
Typů zón (tzv. brands) existuje několik, v tomto článku se budu zabývat pouze výhozím typem v OpenSolarisu, kterým je ipkg.
- "native" - Výchozí typ pro Solaris 10
- "ipkg" - Výchozí typ pro OpenSolaris
- "cluster" - Solaris clusterované zóny
- "labeled" - Solaris Trusted Extensions
Resource pooly
Resource pooly je jedna z možností rozdělení výkonu systému. Ve výchozím nastavení existuje pool_default, který obsahuje celý výkon a je přidělen k zóně global, kterou je sám hostitelský systém.
Začneme tím, že aktivujeme resource pooly a necháme si vypsat aktuální nastavení k naší global zóně, tzn. hostitelskému systému.
$ pooladm -e $ pooladm system default string system.comment int system.version 1 boolean system.bind-default true string system.poold.objectives wt-load pool pool_default int pool.sys_id 0 boolean pool.active true boolean pool.default true int pool.importance 1 string pool.comment pset pset_default pset pset_default int pset.sys_id -1 boolean pset.default true uint pset.min 1 uint pset.max 65536 string pset.units population uint pset.load 157 uint pset.size 2 string pset.comment cpu int cpu.sys_id 1 string cpu.comment string cpu.status on-line cpu int cpu.sys_id 0 string cpu.comment string cpu.status on-line
Graficky bychom aktuální stav zobrazili nějak takto.

Máme globální zónu (hostitelský systém), využivající výchozí resource pool.
Pomocí resource poolů můžeme rozdělovat výkon jen na počet procesorů. Jelikož mám na laptopu jen dva, tak vytvořím jako příklad jen jeden resource pool s tím, že dostane minimálně a maximálně 1 procesor.
# Uložíme aktuální nastavení do /etc/pooladm.conf, bez toho nám selže další příkaz pooladm -s # Vytvoříme pset $ poolcfg -c 'create pset zone0-pset (uint pset.min=1; uint pset.max=1)' # Vytvoříme pool $ poolcfg -c 'create pool zone0' # Přiřadíme pool k psetu $ poolcfg -c 'associate pool zone0 (pset zone0-pset)' # Uložíme konfiguraci a zobrazíme si výsledek $ pooladm -c $ pooladm system default string system.comment int system.version 1 boolean system.bind-default true string system.poold.objectives wt-load pool zone0 int pool.sys_id 1 boolean pool.active true boolean pool.default false int pool.importance 1 string pool.comment pset zone0-pset pool pool_default int pool.sys_id 0 boolean pool.active true boolean pool.default true int pool.importance 1 string pool.comment pset pset_default pset zone0-pset int pset.sys_id 1 boolean pset.default false uint pset.min 1 uint pset.max 1 string pset.units population uint pset.load 0 uint pset.size 0 string pset.comment pset pset_default int pset.sys_id -1 boolean pset.default true uint pset.min 1 uint pset.max 65536 string pset.units population uint pset.load 91 uint pset.size 2 string pset.comment cpu int cpu.sys_id 1 string cpu.comment string cpu.status on-line cpu int cpu.sys_id 0 string cpu.comment string cpu.status on-line
Pokud bychom pset.min nastavili na 0, měla by globální zóna veškerý výkon (viz. pset.min a pset.max u pset_default) a náš nový pool by měl výkon maximálně jednoho procesoru. Jelikož jsme nastavili pset.min na 1, tak našemu novému poolu garantujeme výkon jednoho procesoru.
Grafické znázornění:
Zóny
Začneme tím, že vytvoříme vlastní oddíl pro ukládání zón a hned jeden pro naší cvičnou zónu.
$ zfs create rpool/export/zones $ zfs create rpool/export/zones/zone0 $ zfs list|grep zone rpool/export/zones 38K 11,8G 19K /export/zones rpool/export/zones/zone0 19K 11,8G 19K /export/zones/zone0
Ještě upravíme oprávnění, jinak nám zoneadm nedovolí nainstalovat zónu.
$ chmod -R 700 /export/zones
A teď se pustíme do zóny samotné.
$ zonecfg -z zone0 zone0: No such zone configured Use 'create' to begin configuring a new zone. zonecfg:zone0> create # Místo umístění naší zóny zonecfg:zone0> set zonepath=/export/zones/zone0 # Chceme aby zóna nabootovala po bootu fyzického stroje? zonecfg:zone0> set autoboot=true # Přiřadíme zónu k resource poolu zone0 zonecfg:zone0> set pool=zone0 # Přidáme síťové rozhraní e1000g0 zonecfg:zone0> add net zonecfg:zone0:net> set physical=e1000g0 # Přiřadíme IP adresu a router zonecfg:zone0:net> set address=192.168.1.15/24 zonecfg:zone0:net> set defrouter=192.168.1.1 zonecfg:zone0:net> end zonecfg:zone0> verify zonecfg:zone0> commit zonecfg:zone0> exit
To by bylo, teď samotná instalace zóny, to bude chvíli trvat tak si zatím skočte třeba někam na kafe nebo oběd.
zoneadm -z zone0 install
Hotovo? Tak můžeme nabootovat a lognout se do naší nové zóny.
$ zoneadm -z zone0 ready $ zoneadm list global zone0 $ zoneadm -z zone0 boot $ zlogin -C zone0
Bude následovat krátký konfigurátor a pak už jen login prompt.
zone0 console login: root Password: Nov 3 13:36:01 zone0 login: ROOT LOGIN /dev/console Sun Microsystems Inc. SunOS 5.11 snv_111b November 2008 root@zone0:~# zoneadm list zone0 root@zone0:~# pooladm system default string system.comment int system.version 1 boolean system.bind-default true string system.poold.objectives wt-load pool zone0 int pool.sys_id 1 boolean pool.active true boolean pool.default false int pool.importance 1 string pool.comment pset zone0-pset pset zone0-pset int pset.sys_id 1 boolean pset.default false uint pset.min 1 uint pset.max 1 string pset.units population uint pset.load 44 uint pset.size 1 string pset.comment cpu int cpu.sys_id 0 string cpu.comment string cpu.status on-line root@zone0:~# psrinfo 0 on-line since 10/27/2009 10:31:46
No není to nádhera? :-)
Máme zónu s přiděleným jedním procesorem a systémem, odděleným od hostitelského. Můžeme si s ním dělat co chceme, spustit si na něm odděleně některé služby, cokoliv.
Graficky teď máme něco takového:
Připojení adresáře z globálního systému do zóny
Teď vypneme zónu a trošku si s ní pohrajeme.
Co třeba připojit svůj domovský adresář do zóny?
$ zoneadm -z zone0 halt $ zonecfg -z zone0 # Přídáme filesystém zonecfg:zone0> add fs # Adresář v globální zóně, který chceme připojit zonecfg:zone0:fs> set dir=/export/home/kenji # Místo v zone0, kam ho chceme připojit zonecfg:zone0:fs> set special=/export/home/kenji # Typ loopback zonecfg:zone0:fs> set type=lofs # Oprávnění k zápisu zonecfg:zone0:fs> set options=[rw,nodevices] zonecfg:zone0:fs> end zonecfg:zone0> commit zonecfg:zone0> exit $ zoneadm -z zone0 boot $ zlogin -C zone0 root@zone0:~# ls /export/home/kenji/ Data TODO zony_a_crossbow.txt Downloads basne.txt Plocha packages
Pokud byste v zóně chtěli mít některé věci stejné jako v globální zóně, například abyste nemuseli manuálně instalovat všechny aplikace, můžete před instalací zóny použít parametr inherit-pkg-dir a nastavit jej třeba na /usr /lib /bin, apod.
Capped CPU a memory
Pokud nepotřebujeme nebo nechceme vytvářet celý resource pool, můžeme jednotlivým zónám přidat resource capped-cpu a capped-memory.
Parametr ncpu v resource capped-cpu může být i menší než 1, kdy celá čísla udávají celé procesory.
$ zonecfg -z zone0 zonecfg:zone0> add capped-cpu zonecfg:zone0:capped-cpu> set ncpus=0,5 zonecfg:zone0:capped-cpu> end zonecfg:zone0> add capped-memory zonecfg:zone0:capped-memory> set physical=512M zonecfg:zone0:capped-memory> set swap=1024M zonecfg:zone0:capped-memory> set locked=10M zonecfg:zone0:capped-memory> end zonecfg:zone0> commit zonecfg:zone0> exit
Tím jsem jednoduchým způsobem přidělil zóně polovinu výkonu jednoho procesoru, nastavil maximální paměť na 512MB, swap na 1024MB a locked memory na 10MB.
Příkazem info si mohu prohlédnout všechna nastavení zóny.
nename: zone0
zonepath: /export/zones/zone0
brand: ipkg
autoboot: false
bootargs:
pool: zone0
limitpriv:
scheduling-class:
ip-type: shared
hostid:
fs:
dir: /export/home/kenji
special: /export/home/kenji
raw not specified
type: lofs
options: [rw,nodevices]
net:
address: 192.168.1.15/24
physical: e1000g0
defrouter: not specified
capped-cpu:
[ncpus: 0,50]
capped-memory:
physical: 512M
[swap: 1G]
[locked: 10M]
rctl:
name: zone.cpu-cap
value: (priv=privileged,limit=50,action=deny)
rctl:
name: zone.max-swap
value: (priv=privileged,limit=1073741824,action=deny)
rctl:
name: zone.max-locked-memory
value: (priv=privileged,limit=10485760,action=deny)iFair Share Scheduler
Pokud nám nevyhovuje přidělování výkonu pomocí capped nebo resource poolů, můžeme použít FSS.
FSS funguje tak, že přidělíme jednotlivým zónám garantovaný výkon číslem, udávající prioritu dané zóny. Čím vyšší hodnota, tím větší výkon přidělíme.
Nejprve nastavíme FSS pro výchozí resource pool, aktualizujeme nastavení a přesuneme všechny procesy pod FSS.
$ poolcfg -c 'modify pool pool_default (string pool.scheduler="FSS")' $ poolcfg -c $ priocntl -s -c FSS -i class TS $ priocntl -s -c FSS -i pid 1
Zbývá přidělit jednotlivým zónám část výkonu (jakoby pomyslnou prioritu). Například takto.
zonecfg:zone0> add rctl zonecfg:zone0:rctl> set name=zone.cpu-shares zonecfg:zone0:rctl> add value (priv=privileged,limit=3,action=none) zonecfg:zone0:rctl> end zonecfg:zone0> exit
zonecfg:zone1> add rctl zonecfg:zone1:rctl> set name=zone.cpu-shares zonecfg:zone1:rctl> add value (priv=privileged,limit=2,action=none) zonecfg:zone1:rctl> end zonecfg:zone1> exit
Zóna zone0 má teď přidělenou prioritu 3 a zóna zone1 prioritu 2. Zóna zone0 má tedy garantovaný větší výpočetní výkon nez zóna zone1.
Graficky:
Čistka
Tak a to je pro dnešek vše. Nakonec po sobě uděláme pořádek.
$ zoneadm -z zone0 halt $ zoneadm -z zone0 uninstall $ zfs destroy -r rpool/export/zones/zone0 $ zfs destroy -r rpool/export/zones $ poolcfg -c 'destroy pool zone0' $ poolcfg -c 'destroy pset zone0-pset' $ pooladm -c $ pooladm -d
Pokračování?
Ano, bude :-) Chystám se napsat howto na vytvoření brandZ (Linux zóny), Crossbow, správu sítě v Solarisu, routing, ipfilter a další.
Stay tuned !


Chybička v príkaze?
Ahoj,
okrem toho, že je to super článok, by som chcel poznamenať, že v sekcii, kde sa nastavuje rozdelenie výkonu pomocou FSS by namiesto príkazu:
mal byť príkaz:
Inak dík a dúfam, že pokračovaní bude kopec!
OpenSolaris FTW :)
parada
supr clanek diky moc za nej :-), jen jedna poznamka co sem resil ja hned ze zacatku asi je to blbost a snad se nebudes zlobit
pokud nastane toto na zacatku :
% poolcfg -c 'create pset zone0-pset (uint pset.min=1; uint pset.max=1)'
poolcfg: cannot load configuration from /etc/pooladm.conf: No such file or directory
tak je potreba zadat
pooladm -s
pro ulozeni aktivniho nastaveni z pameti do toho configuraku.
Unix WB IBM IDC Brno
Děkuju za připomínku
Děkuju za přípomínku, teď jsem to akorát řešil na jiném stroji, doplním to do článku :-)
Blog
Ifrit.eu